Kdyby se někdo (nedej Bůh) chtěl informovat o turistické nabídce Kosova, navštívil by zřejmě oficiální webové stránky kosovského ministerstva obchodu a průmyslu www.visitkosovo.org. To, co se na nich dočte, vyrazí dech každému, kdo má alespoň základní vzdělání.
Předně na nich nenajdete ani jednu jedinou zmínku o životě a vlivu Srbů na tuto oblast. O kostelech a klášterech, které Srbové budovali od raného středověku dodnes patří srbské pravoslavné církvi, se píše jako o objektech, které postavili „albánští mistři" a které byly využívány k vykonávání náboženských obřadů „ilyrsko - albánského" obyvatelstva již od 4. století. Vybudovány jsou údajně v „albánsko - byzantském" a „římsko - byzantsko - gótsko - albánském" slohu. Vedle těchto „mouder" je umístěna fotografie kláštera Gračanica, jednoho z nejvýznamnějších památníků srbského a evropského kulturního dědictví.

Pohoří Šarplanina byla na tomto webu překřtěna na „Albánské Alpy" a prý na ní žije, věřte tomu nebo ne, lední medvěd (tato „nepřesnost" však byla opravena několik dní po spuštění stránek). Neznalý turista se dokonce dozví, že Kosovo má moře(?!), které ke všemu nese název Albánské („Poblíž Prištiny se nachází Drenické údolí, které je nejkratší cestou k Albánskému moři"). Ohledně uměleckých řemesel se na tomto webu dočtete mj. to, že jsou Albánci známí výrobou dětských postýlek, známějších pod názvem „kolébka", a že k jejich tradičním hudebním nástrojům patří píšťala a gusle, jinak samozřejmě typicky srbské nástroje. Ředitel oddělení turismu kosovského ministerstva obchodu a průmyslu Hisem Sabojeva řekl, že webové stránky nenavštívil, ale že jsou možné „technické chyby". Na otázku, ve které že se to albánské prodejně dají koupit gusle, Sabojeva novinářům řekl, že neví, a že neví ani to, jestli vůbec jde o albánský nástroj. Tuto prezentaci „kosovské turistické nabídky" ostře kritizuje Republika Srbsko, které Kosovo náleží. Poradce srbského ministra kultury pro ochranu kulturních památek Miomir Korać prohlásil: „V seriózních vědeckých kruzích takovýto postoj rozhodně neprojde. Vy můžete říci, že je srbské kulturní dědictví ilyrsko - albánské, nebo třeba islandské, můžete říci, že náleží nevím jakému prostoru a nevím jaké době, ale ve vědě existují některé věci, které jsou nevyvratitelné." Ohlásila se i srbská pravoslavná církev. Episkop lipljanský Teodosije řekl, že se jedná o „hrubé falsifikování historie a diskriminační postoj tzv. kosovské vlády k srbskému kulturnímu a duchovnímu dědictví, které je vystaveno agresivní albanizaci."
Na závěr bych se rád pozastavil nad otázkou ilyrského původu Albánců. Tuto tezi Albánci používají jako jeden z hlavních argumentů pro údajné dokazování „historického práva" na území, na kterých kdysi žili starověcí Ilyrové. To je prakticky identické s územím s tzv. Velké Albánie, která byla vytvořena během druhé světové války a na kterou si Albánci dělají nárok dodnes. Jejich ilyrský původ je však výsledkem jedné lingvistické spekulace. Ptolemaios ve své známé mapě nakreslil i město Albanopolis, v jehož okolí žilo plemeno Albani. Tisíc let později se na tomto území objevuje oblast Arbana a národ Arbanasi, tj. dnešní Albánci. Moderní věda mohla přijmout kontinuitu názvu, ale rozhodně ne kontinuitu národa. Během zmiňovaných tisíce let se v této oblasti neobjevuje jedna jediná zmínka o Albáncích. Albánští teoretici se přesto dál drželi své lingvistické teorie. Dokázaný historický fakt, že albánština nemá ilyrský ale thrácký (dakomezijský) původ, byl zkrátka ignorován, neboť dokazuje, že Albánci nejsou starousedlíci, ale pochází z nejvýchodnějších částí Balkánu.